(*1998)
Básník žijící v Praze. Píše převážně meditativní poezii, ve které se často objevují křesťanské motivy. Roku 2023 debutoval básnickou sbírkou Verše neznámého básníka, kterou vydal vlastním nákladem. Na sklonku roku 2024 vydal druhou sbírku s názvem Kazatel. Pravidelně pořádá autorská čtení poezie v Praze.
S Pojizeřím ho pojí středoškolská léta, kdy studoval v Mladé Boleslavi.
Je aktivní na facebooku a instagramu.
Tahle je pro tebe
Duši dlužíme nebi kosti zas patří zemi
a všechno tak jednoho dne bude splaceno
někdy si říkám že líto je mi
že člověk nesklidí vše co vlastní rukou zasel
ale sklízí i to co zaseto bylo rukou cizí
a všechno v co doufal
v co doufáš i ty
jednou bez varování zcela zmizí
každý příběh se nedočká svého rozuzlení
každá chvíle se může stát konečnou
nikdo nečeká až dopíšeš všechny věty
nikdo nečeká na proslov na rozloučenou
z ničeho nic tvá duše může bloudit mezi světy
a zázraky snad poprvé se nestanou
Přetékám Tebou
Přetékám Tebou
jako pohár u stolu
v Kaaně daleko v Galileji
zbaven obavy
že snad neuspěji
a nebudeš mě milovat
přetékám Tebou
jako panic nahým tělem
své první lásky
smířen se zlem
jehož jsem schopen
když se dívám na život skrz prsty
přetékám Tebou
jako osamocený
námořník vděkem
když zůstal suchý
na palubě lodi
nad hladinou rozbouřeného moře
přetékám Tebou
Pátek v březnu
K čemu je ti vůle k životu
když tě vlečou do plynové komory
k čemu je ti touha napsat báseň
když nemáš po ruce papír
a nemáš čas psát
káva tiše stydne na okraji stolu
dokud z ní nevyprchá veškeré teplo
jako z mrtvého přítele
ležícího na kusu kovu v márnici
jako ze slunce samotného
a z jádra naší matky
země
otec je přísný aby mohl být šťastný
z budoucích úspěchů svého syna
i kdyby měl přijít o jeho lásku
jak se stává když pro bič
zapomene objímat
nechat se pokřtít
zbavit duši tíhy veškerých hříchů
a potom se na posledním stromě
za vesnicí oběsit
a jít rovnýma nohama do ráje
na kontě s jediným hříchem
svět se zdá být tak složitý
s každým dalším okamžikem
že se někdy i víra
stává rozumovou disciplínou
a přitom po nás nechce víc
než prostě věřit
Křížový král
Opásán nahotou koruny z trní
člověk rozpřahuje ruce
víno mešní mu stéká z dlaní
a chléb změnit se má v popel
Křížový král ve své nahotě koruny z trnů
daleko je do Nazareta
daleko je jíti domů
víno mešní mu stéká z dlaní
a pod křížem za syna pláče Paní
milost a sladkost se s krví mísí
a naděje
ztracená na dně měšce
třiceti stříbrných za otroka
světa
Křížový král ve své nahotě koruny z trní
víno mešní mu stéká z dlaní
proč pláčeš
…Paní
když nad Golgotou vychází slunce
Fotografie z nemocnice
Neznámé vojačce
Jsi tak krásná
jedna z nejkrásnějších
co jsem kdy viděl
ale radši bych tě v životě neviděl
pro kruté choutky osudu
který mi tě přivál do cesty
jako východní mrazy
co pálí jako oheň vprostřed pece
i tebe popálily
a přitom jsi tak krásná
jedna z nejkrásnějších
co jsem kdy viděl
ale při prvním pohledu
před sebou jsem se styděl
člověk uvnitř mlčícího ticha
nikdo se neptá na tvůj úděl
tady ho máš
ber a nesmlouvej
jen si zvykej
jsi překrásná
a ty tvoje oči
jsou nejkrásnější
co v životě jsem viděl
nemůžu dýchat v jejich tichu
jako bych koukal do dvou zrcadel
svého studu
a bezmoci
což jsou svobodní lidé
byť jen o píď vznešenější
než otroci?
jsi tak krásná
tak nádherná
nechala jsi svůj pohled
ležet v mém srdci
a ruce
a nohy
na frontě
Lev šeli (Zpráva z Osvětimi)
Lev šeli
naši blízcí umřou dřív
než bychom chtěli
lev šeli
ta první kytka co jsem ti chtěl dát
roste ještě podél pole
a mezi ní a mnou ostnatej drát
lev šeli
radosti mezi bolestí
a utrpení moje co nepřestává
prázdno je na náměstí
nikdo střepy nezametá
lev šeli
hodně lidí umře dřív
než by umřít měli
lev šeli
utrhni za mě kytku podél pole
a ulož ji do vázy
stejně jako
srdce moje
Večerní modlitba
Pohlédni do mého nitra
pohlédni do mého srdce
uvidíš tam všechny moje démony
všechno to z čeho mám strach
že se stane skutečností
pohlédni do mého nitra
pohlédni do mého srdce
nezasloužím si abys ke mně přišel
a ačkoli by Ti stačilo říct jediné slovo
stejně přijdeš
a má duše bude uzdravena
Žádné komentáře:
Okomentovat