*1976 v Mladé Boleslavi
V současné době žiji v srdci Českého ráje, Turnově.
Pracuji v sociálních službách s duševně nemocnými klienty sociálně terapeutické dílny. Toto zaměstnání mě opravdu naplňuje a věřím, že má smysl.
Píši hlavně básně, většinou při hodně dobré, nebo naopak hodně špatné náladě. Inspiruje mě běžný život můj, mých přátel a mé tři děti (dvě dcery a syn).
Velmi blízké jsou mi básně Jiřího Žáčka.
Kromě psaní také chodím ráda do přírody, občas se věnuji malování, kreslení, ekologii a samozřejmě svým dětem.
Do současné doby nemám žádné zkušenosti s vydáním knihy ani s publikováním své tvorby.
.jpg)
Básník
Básníkem od bystré řeky
chtěla bych být,
mít nápadů mraky
a múzou nechat se políbit.
Zima
Prší, sněží, mrzne…
Kdy už skřivan vrzne?
Těším se každý rok
na první jarní krok...
Láska
Neumím psát o lásce,
příliš mnoho je v sázce,
i když už mám věk,
na lásku nemám lék.
Láska je přetěžká věc,
je to pravda nebo kec?
Kdo ví, kde ji vzít
a celý život jednu mít?
Najdu ji třeba v lese,
nebo na třpytivém plese?
Tajemstvím asi zůstane
dokud se zázrak nestane.
ŽIVOT...
Často myslím na to,
jestli život stojí za to,
vím, samozřejmě že ano,
ale nikdo ti nehodí lano.
Když nevím kudy kam
a v mysli někam utíkám,
to potom přeji si jen,
ať všechno je zlý sen.
Chci schoulit se do klubíčka
a mít zavřená víčka,
být zase znovu dítětem,
nebýt zděšená světem.
Což takhle kdyby šlo,
vymazat všechno zlo,
ze světa úplně celého
a dočkat se života nového.
Vše by člověk napravil
asi lépe a jinak by žil,
otázkou však zůstane,
zdali lepší pocit nastane.
Podzim
Být tak stromem listnatým,
co v létě čeká na podzim,
krásným barevným křovím,
co přečkalo snad sto zim.
Mít lístky plné různých barev,
až lidem oči přecházejí.
Někdy jsou rudé jako krev,
když paprsky slunce zacházejí.
Žádné komentáře:
Okomentovat