🌊Stanislav Janiga

*1978

Jeho kořeny jsou v Orlických horách. Vystudoval SUPSS v Kamenickém Šenově (obor Broušení a tvarování skla) a Učitelství pro střední školy (ČJ/VV) na PdF UHK v Hradci Králové.

V roce 2020 mu vyšla básnická prvotina Nebyl tu řadu let, spolu s vlastními ilustracemi.

Kromě psaní poezie, která jej provází více či méně pravidelně od studentských let, se věnuje také výtvarnému umění – prostorové a objektové tvorbě, grafice, volné kresbě a malbě.

Inspiraci čerpá z toulek přírodou, fascinují jej dávné mýty, pohádky, příběhy obsahující moudrost předků. Zajímá se též o artefiletiku a arteterapii.

V současnosti žije a pracuje v Turnově, působí jako učitel na uměleckých školách.





Ukázky ze sbírky Nebyl tu řadu let:


K sobě

Chytni ji!

Drapni ji!

Odřízni ji!

Nemít nohu znamená

postavit se na ni.

A začni pracovat

na návratu domů.


Chodíš do lesa dívat se na řeku?

Koupeš se v jejím ohybu?

Sušíš si vlasy na slunci?

Procházíš se v korunách stromů?

Cítíš hlad svých kostí?

Máš štěstí,

líbíš se La Lobě –

obrátíš se v sobě.


Slyšíš?

La Loba zpívá.

Stále zpívá.

Zpívá tobě.


Čas Kostitřas.



Bytostně spjatí II

Už z dálky bylo vidět,

jak se modlí

mezi habry.


Z únavy svého přítele

očichávala kořeny

a dala se do „boje“

ještě s větší vervou.


Do jejího divokého vytí

souhlasně vrčel

a mezi pauzami nechal se

vynášet

vrzáním haluzí.



Vlčí sonet

Nevybočuj z řady!

Tak zní zákon smečky.

Vždy jednu píseň výti,

jeden měsíc vzývat.


Dopustit se zrady?

Bolest snášet mlčky,

bez nároku zpátky vzíti

práva, čím´s moh´ bývat.


Podlehl´s prokletí!

Zřekl ses víry v Manon.

Utíkej, utíkej hladový,


v patách bude ti staletí

věrný lidský druh – Mamon.

Co tě uchvátí, to tě uloví.



Nokturno živých

Nad kolbištěm rán

plaší se kohouti.

Dopřej si hlas,

jenž zpěvem éteru

pro tělo úpí,

tělem se kormoutí,

zda zachovat krásu ran

vezdejších.

Ó, ozvěno,

netrvej chvíli,

Schikanederovské slunce

sílí.



Zřím zřídlo

Už od jara mořím nářky.

Plačky se sběhly ke dveřím.

Ujařmen vámi, hřejivými,

na způsob běhny,

vyčkávám času pápěří.

Kdo ví, zdali hoře

znovu znachoví.


V dáli netušený zdroj

osvětluje

pramínek moře.



***

Nad Brodem mží

Zdlouhavě

Karborundově


Zdravím všechny jehličnany


Jsme plný hrotů


Žádné komentáře:

Okomentovat

Vyplouváme!

Dámy a pánové, vítám vás na stránkách vytvořených pro prezentaci básnické i prozaické tvorby literátů z celého Pojizeří. Úvodem přiznávám, ž...