🌊Martin Tvrz

(*1976 v Poděbradech)

V Pojizeří tráví čas na chalupě po předcích, v osadě Dlouhý u Železného Brodu, kde má Jizeru na dohled. Louky a stráně, stoleté jabloně, divoká i klidná řeka, ticho, vnitřní zastavení, vzpomínky, to vše ho občas dovede k poezii, amatérské poezii pro radost, o kterou se dělí se svými přáteli a blízkými bez větších ambicí.

***

Chtěl jsem ti říci...

jen pár slov,

jen několik vět,

ale stále tu stojím,

ani krok kupředu

ani krok zpět,

mám strach

a neznám ten trik,

už několik let

čekám na vhodný okamžik,

toužím promluvit,

ale chvěje se mi ret,

můj tichý a slabý hlas

slyší jen Minaret.

***

V korunách ptačích stromů, 

na větvích kmenů 

kořeny bez listí

...a labutě plné jezer.

***

Tma hraje si s tmou...

...a hvězdičky

ukryté 

pod víčky

třpytí se

jako

slzy

nad Jizerou...

***

Už zase kvete liliovník tulipánokvětý,

ty stojíš sám,

mezi dvěma světy.

Adame,

ve snu dotkl si se štěstí,

co s probuzením,

už není skutečností.

Už zase kvete Podbílek šupinatý,

nebudeš proklet,

nebudeš ani svatý.

Adame,

tvé sémě zplodilo dva syny.

Dva světy,

dva pocity viny.

***

Rýč

políbil ostrým úderem zem —

tichý vzdech

raněné louky...

Suchá zem

Došli až k místu, kde měli dobrý rozhled do krajiny, před nimi daleké tam a za zády nekonečné zpět, rozpraskaná suchá zem pálila do chodidel, stáli na místě, jejich oči porovnávaly mapu se skutečností, suché stromy ve větru nevydávaly žádný zvuk, oba se topili v tichu, slova se horkem rozpadala na cestě ke rtům, naděje na návrat a studna bez vody, zbývá jen zahodit bibli a zatlouct kříž...